Charta 77 Divadlo Semafor Maxipes Fík Vesmírný program Metro Bohumil Hrabal Václav Havel

1968 - 1978 - Bohumil Hrabal

Spisovatel Bohumil Hrabal, jeden z významných autorů 20. století, tvořil již od 30. let, ale většinu svého života měl komunistickou cenzurou zakázáno publikovat. První soubor povídek Perlička na dně vydal až v roce 1963 ve svých 49 letech a během Pražského jara vyšlo několik jeho románů. V 70. letech Hrabal opět nesměl publikovat, ale napsal své nejlepší romány - Něžný barbar, což je Hrabalova osobní vzpomínka na výtvarníka Vladimíra Boudníka, a ve druhé polovině sedmdesátých let pak patrně nejzásadnější Hrabalovo dílo Příliš hlučná samota. Tento román je světovou kritikou řazeno mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století.

Ve druhé polovině osmdesátých let vznikly pak Hrabalovy prózy autobiografické - trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky nahlížející na Hrabalův život pohledem jeho manželky Elišky. Bohumil Hrabal měl zásadní vliv nejen na českou literaturu 20.století, ale i na český film. Povídkový film „O obdivuhodnostech obyčejného života“ Perličky na dně (r. Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, 1965) je obecně vnímán jako jeden z profilových filmů tzv. české nové vlny. Válečná tragikomedie Ostře sledované vlaky (r. Jiří Menzel, 1966) získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Film Skřivánci na niti (r. Jiří Menzel, 1969) poté, co ležet 32 let v komunistickém trezoru, obdržel Zlatého medvěda, hlavní cenu na MFF v Berlíně.

Z dalších nezapomenutelných filmů, které vycházely z Hrabalových předloh, připomeňme alespoň snímky Postřižiny (r. Jiří Menzel, 1980), Slavnosti sněženek (r. Jiří Menzel, 1983) či Něžný barbar (r. Petr Koliha, 1989). Slavnou Příliš hlučnou samotu natočila v roce 1994 ve Francii žijící česká režisérka Věra Caisová s Philippem Noiretem v hlavní roli. V roce 2006 se filmové podoby dočkal román Obsluhoval jsem anglického krále, opět v režii Jiřího Menzela.

další ⟶
předchozí ←
rejstřík ⟶
dekády ⟶