Charta 77 Divadlo Semafor Maxipes Fík Vesmírný program Metro Bohumil Hrabal
1968 - 1978 - Václav Havel
Výraznou osobností odporu lidu vůči režimu se stal Václav Havel. Dramatik,
spisovatel a poslední československý prezident se narodil 5. října 1936 v
Praze. Vyrůstal ve známé intelektuálsko-podnikatelské rodině, jeho otec ing.
Václav M. Havel byl architekt a stavitel, který postavil palác Lucerna i již
zmiňované barrandovské filmové ateliéry. Vyučil se chemickým laborantem,
později pracoval jako jevištní technik a nakonec v uvolněných 60. letech
vystudoval dramaturgii na pražské DAMU. Publikoval v literárních časopisech a
psal divadelní hry,jejichž souborné vydání zajistilo německé nakladatelství
Rowohlt. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy je v roce 1968
donucen odejít z divadla Na Zábradlí. Další léta se pak živí převážně v
dělnických profesích, např. v roce 1974 pracuje jako dělník v pivovaře v
Trutnově, zároveň se věnuje autorské tvorbě a občanským aktivitám, je
přispěvatelem mnoha samizdatových periodik (např. ilegálních „Lidových novin“).
V roce 1977 Václav Havel spoluzakládá Chartu 77.
V letech 1978-79 je Havel v domácím vězení – poté je zatčen a za podvracení
republiky odsouzen (společně s P. Uhlem, J. Dienstbierem, O. Bednářovou, V.
Bendou, D. Němcovou) na čtyři a půl roku vězení – propuštěn je až v roce 1983
ze zdravotních důvodů.
V červnu roku 1989 pak Václav Havel iniciuje vytvoření petice Několik vět.
V době listopadových událostí roku 1989 se stává Václav Havel vůdčí osobností
opozice, jedná s představiteli komunistického režimu o obnově demokratického
zřízení v Československu – je spoluzakladatelem a vedoucí postavou Občanského
fóra, na jehož návrh je po abdikaci prezidenta G. Husáka 29.prosince roku 1989
zvolen komunistickým Federálním shromážděním prezidentem Československé
socialistické republiky. V čele Československa, nyní již České a Slovenské
Federativní Republiky, pak Havel zůstává i po prvních československých
demokratických volbách, když je novým parlamentem 5. července roku 1990
potvrzen v prezidentské funkci.
O dva roky později, 20. července roku 1992, pak Václav Havel na prezidentský
úřad, v souvislosti s rozdělením Československa na Českou republiku a
Slovensko, abdikuje.
26. ledna 1993, po vzniku samostatné České republiky, se Václav Havel stává
jejím historicky prvním prezidentem. V roce 1998 je jím opět zvolen. Ve své
funkci působí až do začátku roku 2003, kdy musí odejít – podle české ústavy smí
být český prezident ve své funkci maximálně dvě pětiletá období.
Jako umělec začíná Václav Havel tvořit již na konci padesátých let 20. století.
První samostatnou Havlovou divadelní hrou je „Zahradní slavnost“ (1963),
satirická groteska, jejímž ústředním tématem je vztah člověk-systém-lidská
identita.
I další Havlovy divadelní hry jsou psány v podobném duchu, vzhledem k Havlovým
politickým názorům jsou ale častěji uváděny v zahraničí, doma jen zřídka –
ještě v šedesátých letech vznikají díla „Vyrozumění“ (1965), „Ztížená možnost
soustředění“ (1968). V sedmdesátých letech Havel, bez naděje na možné uvedení
svých her v Československu, píše hru „Spiklenci“ (1970), následuje slavná
Žebrácká opera“ (1972), „zlidovělá“ „Audience“ (1975). V osmdesátých letech
vznikají Havlovy hry „Chyba“ (1983), „Largo desolato“ (1984), „Pokoušení“
(1985), „Asanace“ (1987) a „Zítra to spustíme“ (1988). Pozoruhodná je Havlova
kniha „Dopisy Olze“ (1983), soubor Havlovy korespondence z vězení manželce Olze
Václav Havel podlehl těžké nemoci 18. prosince roku 2011
předchozí ←
rejstřík ⟶
dekády ⟶